© Radek Borovka

Omo Valley – kolébka civilizace

Stojím na kraji náhorní plošiny, jež se strmě propadá do dlouhého a širokého údolí. Vítr mi vhání do tváře horký vánek a v hlavě se mi honí představy o historii tohoto místa, jež lze spatřit v geoleogických vrstvách těchto strmých stěn. Po chvilce již sjíždíme v serpentinách strmými svahy dolů na ploché dno. Vždy, když jsem o Rift Valley četl, měl jsem v představách údolí běžných evropských rozměrů, ale opak je pravdou a první pohled mě naplnil pokorou.

Vesnice kmene Galeb, Omorate

Read more

HADZOVÉ z TANZÁNIE – DĚTI BUŠE

Hadzové – Lovci a sběrači, milovníci tabáku a konopí.
Lidé žijící v přírodě a z přírody, lidé bojující o svůj prostor a budoucnost.

Když jsem doma seděl nad mapou a plánoval svou další návštěvu Afriky, bylo mi jasné, že cesta kopírující břehy Viktoriina jezera a zahrnující průjezd třemi státy východní Afriky bude především o divokých zvířatech. Vysoká koncentrace parků s ještě vyšší koncentrací divoké zvěře je potěšením pro každého milovníka divoké přírody. Odjížděl jsem tedy s nadějí spatřit všechna velká zvířata Afriky, a tak trochu smířen s tím, že tentokrát to bude fotograficky mimo mé zaměření. Nejsem apriory lovcem záběrů divoké zvěře a nemám na to ani patřičné vybavení. Existují ale věci, místa a zážitky, jež bych rád viděl a zažil na vlastní oči i za cenu, že nebudu mít ten správný záběr.

Tanzánie - oblast jezera Eyasi - HadzovéPláně v okolí jezera Eyasi, jednoho z mnoha jezer na dně Východoafrického příkopu, jsou domovem jednoho z posledních tradičních kmenů východní Afriky, živícího se původním lovecko-sběračským způsobem života. Populace příslušníků kmene Hadza nedosahuje ani jedné tisícovky a i pro mnohé Východoafričany jsou opravdovou raritou. Pojídání opic, žiraf a vůbec téměř všeho, co se hýbe, je pro mnohé z nich nepředstavitelné, ale pro příslušníky kmene Hadza naprosto běžné.

Read more

LAND CRUISER HZJ 75 – LEGENDA DO TERÉNU

Vzhledem k tomu, že jsem měl v lednu poměrně dost času díky neuskutečněné cestě do Angoly, tak jsem se rozhodl něco změnit. Částečně mě k tomu zamyšlení a konání přiměly i děsivé ceny za půjčení auta v Angole a trochu méně děsivé v okolních státech. Cena 550 US/den za vůz 4×4 mi přišla zprvu jako hustý humor, ale když jsem začal opravdu hledat, tak jsem zjistil, že je to realita. Při přípravách cesty do Angoly jsem se sice postupem času a po děsných kotrmelcích dostal na cenu cca 95000 Kč za pickup 4×4 na 22 dní (vč. pojištění), ale i tak je to naprostý nesmysl. V okolních státech je cena přijatelnější, ale stejně představuje vypůjčení auta většinou majoritní podíl v celkových nákladech cesty. Navíc pokud člověk vyráží občas sám a tuto částku nemůže sdílet a peníze si rozpočítat, tak z toho jdou občas oči kolem.

Druhým nezanedbatelným faktorem je nevalná kvalita vypůjčených aut. Osobně jsem měl vždy víceméně štěstí, ale z různých dalších zdrojů jsem slyšel hrůzostrašné historky. Pravdou je, že auta jsou špatně vybavená a teprve v případě problémů člověk ocení dodatečnou kvalitní výbavu. Jak jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, se standardním závitovým zvedákem do kterého se dostane písek nemáte šanci vyměnit prasklou pneumatiku, natož se vyprostit z písku (to je naprosté scifi – vyzkoušeno:))

 Tyto důvody a fakt, že jsem za poslední roky strávil v různých koutech Afriky poměrně dost času, mě přivedlo na myšlenku, pořídit si vlastní vůz se kterým bych mohl uskutečnit svůj sen a projet s ním velkou část tohoto kontinentu. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně nenajdu dostatek času abych tuto cestu uskutečnil vcelku, začal jsem prověřovat alternativu kratších expedic s přestávkou a dlouhodobým parkingem v Africe. Zatím mi po načtení různých zdrojů přijde, že je to cesta schůdná. Začal jsem tedy krokem číslo jedna, to je získáním dostupných informací a momentálně jsem u kroku 2 a to je pořízení správného vozu. Volba padla na africkou nezničitelnou klasiku Toyotu Land Cruiser serie 7.

Nezničitelnost, dostupnost náhradních dílů a možnost opravit 90% závad kladivem a jednou sadou klíčů mluví v Africe jednoznačně pro Toyotu. Oficiálně se k nám tento vůz přes zastoupení Toyoty nedováží, a tak je problém sehnat zachovalý ojetý vůz. Měl jsem ale štěstí a podařilo se mi sehnat již expedičně upravený, poměrně zachovalý model, který bude jak doufám, po drobných úpravách, repasi a kontrole brzo připravený na cestu do jižní Afriky. 

Přikládám pár obrázků stavu přímo po zakoupení a postupně budu doplňovat foto z úprav, kterými projde. Jenom pevně věřím, že to není začátek příběhu o tom, jak rychle přijít v Africe o auto:)